V roce 1942 bylo Japonci rozhodnuto o vybudování Thajsko-barmské železnice. Stalo se tomu tak po obsazení Barmy (dnešní Myanmar) a prohrané bitvě u Midwaye. Po této porážce nebyla japonská armáda schopná spolehlivě zásobovat obsazenou Barmu a jediné řešení nabízela právě stavba železnice mezi Bangkokem a barmským městem Thanbyuzayat a dále až do města Rangún. Plány na vybudování této železnice měli původně Britové ještě dávno před Japonci, ale kvůli nesmírné náročnosti bylo od stavby upuštěno. Nicméně pro Japonce byla tato železnice klíčová, a tak přibližně v půlce roku 1942 bylo rozhodnuto o stavbě a začalo se s přípravami, konec stavby byl naplánovaný na prosinec 1943. Již v květnu 1942 byl zahájen převoz válečných zajatců ze Singapuru a okolních zajateckých táborů do Bangkoku a na podzim 1942 se zahájila stavba. Podmínky pro dělníky, kterými byli britští, australští a asijští zajatci, byli příšerné. Japonci nutili zajatce pracovat až 18 hodin denně s minimem stravy ve spalujícím horku, bez patřičného nářadí. Tisíce z nich bylo při stavbě zabito, uvádí se až okolo 90 000 obětí. Na snímku přejíždí vlak 260 [Nam Tok – Thon Buri] nejznámější stavbu na trati, a tou je most přes řeku Kwai. O neštěstí a hrůzách které se při stavbě odehrávaly, napsal v roce 1952 Pierr Boulle román "Most přes řeku Kwai", který byl v roce 1957 i zfilmován. Bohužel jak kniha tak film se v mnoha věcech oproti skutečnosti, jak stavba doopravdy probíhala, rozcházejí. Například, že most nebyl budován uprostřed džungle nebo že Japonci byli špatní konstruktéři. Asi největší chyba je ta, že most původně vedl přes řeku Meklong. Po vydání filmu se na toto místo začali sjíždět turisté, kteří našli jen most přes řeku Meklong a ne přes řeku Kwai. A tak kvůli tomu Thajsko přejmenovalo řeku na Kwai.
4208, 260, Most přes řeku Kwai, 23.6.2023