logo2Small
Jediným provozovatelem "Nohabek" ve státech východního bloku byly Maďarské státní železnice (MÁV). Na přelomu 50. a 60. let totiž v Maďarsku chyběly výkonné dieselové lokomotivy pro vozbu rychlíků a expresů na hlavních neelektrifikovaných tratích, ale maďarský průmysl v té době nebyl na výrobu takových lokomotiv připraven. Proto MÁV vypsalo výběrové řízení na dodávku rychlíkových dieselových lokomotivy. Celkem se přihlásilo 17 firem s 30 typy lokomotiv. Dva z žadatelů, německý Krauss-Maffei a švédský NOHAB, dostali v roce 1960 příležitost vyzkoušet svá vozidla na maďarských železnicích. V květnu roku 1960 tak uskutečnila firma NOHAB v Maďarsku sérii zkušebních jízd s norskou lokomotivou Di3.623. Vynikající výsledky zkušebních jízd a fakt, že se po celém světě používaly tisíce motorů typu EMD-567, vedly MÁV k objednávce 20 lokomotiv u švédské firmy NOHAB. Lokomotivy odpovídaly norské řadě Di3 a všech 20 strojů bylo vyrobeno v letech 1963 až 1964. Lokomotivy dostaly označení M61 a brzy se díky své vysoké spolehlivosti, všestrannosti, hospodárnosti a netypickému designu staly velmi oblíbenými. Ačkoliv firma NOHAB byla připravena vyrobit a dodat další lokomotivy, politické okolnosti tomu zabránily. Dodávka lokomotiv ze "západu" se totiž nelíbila Sovětskému vedení a Maďarsko tak muselo jako člen RVHP odebírat další lokomotivy ze Sovětského svazu, konkrétně známé "Sergeje" řady M62. Předčasné ukončení dalších dodávek "Nohabek" do Maďarska se ovšem nelíbilo švédskému výrobci NOHAB, a tak maďarský stát za odebraných 20 lokomotiv zaplatil cenu, jenž by normálně dal za 25 lokomotiv. Lokomotivy byly z počátku nasazeny v depech Budapešť a Debrecín. Postupná elektrifikace východního Maďarska měla za následek přesun lokomotiv na západ do dep Tapolca a Nagykanizsa. Od června 1990 pak byly všechny zbylé lokomotivy soustředěny v depu Tapolca a nasazovány do provozu na severním pobřeží jezera Balaton, kde také vydržely v provozu až do 21.12.2000. Celkem se do dnešních dnů zachovalo 7 lokomotiv, kdy 6 lokomotiv je provozních (M61.001, 006, 010, 017, 019 a 020) a stroj M61.002 je neprovozní vlastněný nadací Nohab GM Foundation. Dále se v současnosti v Maďarsku nachází čtyři "Nohabky" dovezené ze zahraničí. V roce 2010 koupila společnost Kárpát Vasút lokomotivu ex MY 1125 původem z Dánska a provozuje ji pod označením 459.021 a v roce 2015 koupila tato firma ještě jeden původem dánský stroj ex MY 1156, ten dostal označení 459.022. Zajímavostí této lokomotivy je, že se v ní nachází spalovací motor z norské lokomotivy Di3.623, jenž byla v roce 1960 testována v Maďarsku. Ovšem v létě roku 2015 se podařilo nadaci Nohab GM Foundation koupit zbytek lokomotivy Di3.623, tedy přesněji to co z ní po letech chátrání zbylo. Poslední stroj dovezený do Maďarska je bývalý norský stroj NSB Di3.629, který vlastní společnost Komplex Rail KFT.
Závěrečné období provozu "Nohabek" u MÁV ilustruje snímek ze dne 7. 5 . 1996, kdy po břehu Balatonu mezi stanicemi Balatonfűzfő a Balatonkenese projížděl osobní vlak vedený strojem M61.013. Tento stroj byl z provozu vyřazen 10. února 1999 a následně byl v březnu 2000 sešrotován.
© Bernd-Oliver Sydow

M61.008, Balatonakarattya

Místo: Balatonfűzfő–Balatonkenese
Datum: 07.05.1996
Vloženo: 06.01.2022
61. obr. z 115 Do galerie
počet zobrazení: 343
(Zavřít okno)

M61.017, Krásna Hôrka – Nižná