Ekibastuz je významné průmyslové město nacházející se v Pavlodarské oblasti na severovýchodě Kazachstánu. Jeho vznik i následný rozvoj jsou úzce spjaty s těžbou uhlí, díky níž se město zařadilo mezi nejvýznamnější hornická a energetická centra nejen Kazachstánu, ale i celé Střední Asie. Město leží v oblasti Ekibastuzské uhelné pánve, která disponuje jedněmi z nejrozsáhlejších zásob energetického uhlí v zemi. Charakteristickým rysem zdejších ložisek jsou mimořádně mocné uhelné sloje uložené v relativně malé hloubce pod povrchem, což umožňuje efektivní dobývání povrchovým způsobem. Geologické zásoby pánve dosahují několika miliard tun uhlí, čímž představují strategickou surovinovou základnu kazašské energetiky.
Těžba je realizována především ve velkolomech. Nejvýznamnějším z nich je důl Bogatyr, který je řazen mezi největší povrchové uhelné doly na světě. Jeho těžební kapacita dosahuje desítek milionů tun uhlí ročně a zajišťuje zásobování významné části tepelných elektráren v Kazachstánu i v zahraničí. Na těžbu navazuje rozsáhlý energetický komplex tvořený zejména elektrárnami GRES-1 a GRES-2, které spalují místní uhlí. Vyrobená elektrická energie je distribuována do rozsáhlých oblastí Kazachstánu a historicky také do průmyslových regionů Ruské federace.
Nedílnou součástí celého těžebního a energetického systému je rozsáhlá železniční infrastruktura. Vzhledem k obrovským objemům přepravovaného uhlí by bez železniční dopravy nebylo možné zajistit plynulé zásobování elektráren ani odbyt produkce dolů. Již od 50. let 20. století proto vznikala síť průmyslových tratí, vleček a seřaďovacích stanic určených především pro přepravu uhlí z dolů do elektráren a na navazující síť státních železnic. Provozovatelem této infrastruktury je společnost Promservis-Otan (dříve Ekibastuzugol), jejímž hlavním předmětem činnosti je provozování železniční dopravy a správa průmyslové železniční infrastruktury v oblasti Ekibastuzu. Společnost zajišťuje posunovací práce, sestavu nákladních vlaků i přepravu uhlí mezi jednotlivými průmyslovými podniky a státní železniční sítí. K těmto účelům využívá především lokomotivy řady 2TE10M, které tvoří páteř jejího vozového parku, doplněné několika posunovacími lokomotivami typů TEM2 a TEM2U.
Zajímavostí je, že společnost do roku 2008 provozovala také několik motorových jednotek řady D1, které sloužily k přepravě zaměstnanců mezi jednotlivými provozy rozmístěnými na rozsáhlém území uhelné pánve. Po roce 2008 byly tyto spoje zrušeny a doprava zaměstnanců byla převedena na autobusovou dopravu. Hlavními důvody byly vysoké provozní náklady spojené s údržbou stárnoucích motorových jednotek, větší flexibilita autobusové dopravy a změny v organizaci práce v dolech. Autobusy umožnily přímé spojení mezi obytnými částmi Ekibastuzu a jednotlivými pracovišti bez nutnosti využívat železniční infrastrukturu a přestupní místa.
Na snímku ze 3. června 2023 byla vyfotografována lokomotiva 2TE10M-2520 v čele prázdné soupravy mezi stanicemi Ekibastuz 2 a Ekibastuz 3.