Sačchere je město v západní Gruzii, v oblasti Imereti, na severním okraji provincie. Město sehrálo historicky významnou roli jako průchozí bod na obchodní trase vedoucí z Íránu a Indie do západní Gruzie. Trať do Sačchere byla vybudována na počátku 20. století z iniciativy gruzínské filantropky Elizabet Culukidze-Cereteli. Práce na stavbě započaly roku 1904 a byly dokončeny v roce 1907. Budova v koncové stanici je zhotovena z opracovaného kamene, má symetrické dispoziční řešení se dvěma patrovými bočními křídly a nižší střední částí. Její architektonické pojetí odpovídá typickému stylu regionálních železničních staveb té doby. Objekt je dnes veden jako kulturní památka Gruzie. Stanice byla poškozena v první polovině 90. let 20. století, v období politické nestability po gruzínské občanské válce a následných střetech v západní části země. Po porážce v Abcházii se část stoupenců svrženého prezidenta Zviada Gamsachurdiu pokusila o návrat k moci, přičemž došlo k ozbrojeným střetům v okolí měst Kutaisi, Zugdidi a Sačchere. Po stabilizaci situace kolem roku 2000 byla poškozená infrastruktura postupně opravena. Trať má dodnes strategický průmyslový význam. Oblast kolem Čiatury představuje významné ložisko manganové rudy, zatímco Zestafoni je hlavním centrem jejího zpracování. Nachází se zde totiž ferroslitinová huť. V současnosti je na trati provozována osobní doprava v omezeném rozsahu, a to jediným párem vlaků na trase Kutaisi–Sačchere. Délka tohoto spoje činí přibližně 87 kilometrů a vlak tuto vzdálenost překonává za 3 hodiny a 35 minut, což odpovídá průměrné cestovní rychlosti pouhých 24 kilometrů za hodinu.
Autor tento spoj zachytil v koncové stanici dne 17. října 2025. V uvedený den byla na obrat nasazena "električka" ER2-974, jejíž historie sahá do roku 1972, kdy byla jako desetivozová dodána do depa TČ-7 Tbilisi passažirskij. Jednotlivé vozy byly postupně vyřazovány; například vozy č. 05, 09 a 10 v roce 1991. Současná dvouvozová jednotka vznikla z iniciativy zaměstnanců dráhy. Byla sestavena z hnacích vozů souprav ER2-974 (vůz č. 04) a ER2-1011 (vůz č. 03). Protože jsou u těchto elektrických jednotek čelní vozy pouze řídicí, zatímco trakci zajišťují střídavě vozy umístěné uprostřed soupravy, bylo nezbytné doplnit nové kabiny strojvedoucího. Tato úprava byla provedena v dílenských prostorách s využitím různorodých dostupných materiálů. Ostatně, veškeré přestavby elektrických jednotek v Gruzii byly provedeny vlastní silou a působí do jisté míry neobvykle až bizarně.