Železniční trať Elbasan–Prrenjas byla uvedena do provozu v letech 1973–1974 jako součást komplexní dopravní strategie Albánské socialistické lidové republiky, zaměřené na rozvoj vnitrostátní infrastruktury v kontextu hospodářské soběstačnosti. V roce 1979 došlo k prodloužení tratě z Prrenjasu až do stanice Memelisht (místní část města Pogradec), čímž byla vytvořena klíčová dopravní osa východní Albánie. Trať byla vedena složitým terénem údolí řeky Shkumbin, přičemž výstavba zahrnovala četné tunely a inženýrsky náročné mostní konstrukce. Primárním účelem trati byla nákladní doprava, zejména přeprava železo-niklové rudy do hutních a zpracovatelských závodů v Elbasanu nebo na export přes přístav Durrësu. V 80. letech se jednalo až o tři páry vlaků denně. Mimo to zde jezdily i smíšené nákladní vlaky. Vedle nákladní dopravy byla trať využívána také k osobní dopravě. S ohledem na kapacitní a provozní limity albánské železniční sítě však byla osobní doprava zajišťována dvěma denními spoje. Vlak vyjížděl z Tirany v 7:05 a 16:10 a do konečné stanice Pogradec. Zpáteční spoj opouštěl Pogradec v 5:00 a v 13:50. Tato trať však nikdy nedosáhla vyšší intenzity osobní dopravy, a její význam zůstával především v oblasti nákladní logistiky, zejména při přepravě surovin. Provoz na úseku Librazhd–Pogradec byl v roce 2012 oficiálně ukončen. Důvodem byl dlouhodobě nevyhovující technický stav infrastruktury – degradace svršku, poškození mostních konstrukcí a zanedbaná údržba tunelů. Od té doby je celá trať mimo provoz a zbytky infrastruktury včetně odstavených lokomotiv ve stanici Prrenjas sloužily jako neformální technické památky upomínající na někdejší průmyslový rozmach regionu. Ve výše zmiňované stanici právě zastavila lokomotiva T669.1061 s vlakem [Tiranë–Pogradec] dne 30. srpna 2006.