Od pádu komunismu v roce 1990 se místní samosprávy potýkají s velkými problémy v oblasti vodního hospodářství a s tím spojenými dodávkami a distribucí vody do domácností. Důvodem je postupné zhoršování technického stavu infrastruktury, nezákonné zásahy do potrubí, nedostatek finančních prostředků, nekvalifikovaný personál, korupce a mnoho dalších důvodů. Vodu si tak obstarává zejména na venkově každý sám a skladuje ji ve velkých nádržích umístěných na střeše svého stavení. Právě tyto barely jsou tak typické pro obydlí v Albánii. Vidět je však můžeme například i v Tiraně, a to na velkých bytových domech. Důvodem jsou časté výpadky distribuční sítě a nedostupnost vody po celý den. Odhaduje se, že jen cca 70 % domácností má k dispozici vodu z vodovodní řadu. Ta navíc v celé zemi v podstatně není pitná.
Venkovskou krajinou se zřetelnými barely na staveních mezi městy Rrogozhinë a Peqin projíždí lokomotiva T669.1054 s vlakem číslo 7 [Plazh–Elbasan] dne 5. října 2024.