Historie televizního vysílání šahá až do první poloviny 19. století. Jako první se jednalo o mechanickou televizi. V roce 1843 skotský hodinář Alexandr Bain formuloval tři principy přenosu obrazu na dálku. Jako první byl rozklad obrazu na řádky a body, za druhé světelné body je potřeba převést na elektrické impulsy a naopak a jako poslední bylo, že rozklad i skládání musí probíhat synchronizovaně. Posléze v roce 1884 byl patentován Nipkowův kotouč, tzv. elektrický teleskop, který provádí mechanický rozklad obrazu pomocí rotujícího kotouče se spirálově uspořádanými otvory. Jednalo se o počátek mechanického systému přenosu s rychlostí přenosu 1000 bodů/s. Ke konci 19. století v roce 1897 se objevují zmínky o elektronické televizi, kdy byl vynalezen katodový oscilograf panem Ferdinandem Braunem. V roce 1923 vynalezl Kosma Zworykin snímací elektronku - ikonoskop přijímací elektronky. Na počátku 30. let 20. století bylo předvedeno kompletní snímání i příjem elektronické televize, které rychle získalo převahu. V Česku se používal pojem elektronková televize. V Anglii, Sovětském svazu, USA, Francii a Německu probíhají první experimentální TV vysílání. 22. března 1935 v Berlíně proběhlo vůbec první pravidelné vysílání. Vysílalo 90 minut, třikrát týdně. Princip barevné televize byl patentován v roce 1897 polským vynálezcem Janem Szczepanikem. První projekt s barevnou televizí byl vytvořen v roce 1908 v Německu. První pokusy s vysíláním v barvách ve Spojených státech amerických se odehrály v roce 1941 na kanálu NBC, krátce nato i na CBS. První plošné vysílání barevné televize proběhlo ve Spojených státech v roce 1954, prvenství obdržel seriál The Marriage (Manželství), vysílaný na stanici NBC. K masovější rozšíření barevných televizí došlo až v 70. letech. V tehdejším Československu se první pokusy s televizním vysílání v barvách odehrály v 2. polovině 60. let, ale pravidelné vysílání v barvách bylo spuštěno až v květnu 1973. Televizní standard se vyvíjel od třicetiřádkového obrazu (Telehor 30) až po francouzský standard HDTV (1080 řádků). Nejstarším analogovým standardem, který se dožil nahrazení digitální televizí, je americký NTSC (525 řádků, 29,97 Hz, prokládaný) existující od roku 1941. V Evropě se používala norma 625 řádek, 25 Hz, prokládané, s rozšířením PAL a starším SECAM pro barevný obraz. Pro přenos pozemního televizního vysílání se používaly rádiové vlny o frekvencích 47 až 230 MHz, což odpovídá velmi krátkým vlnám (VHF) a 470 až 960 MHz - ultra krátké vlny (UHF). Kromě pozemního vysílání se rozvíjelo i analogové satelitní vysílání. V 90. letech vznikly standardy pro digitální televizní vysílání, které postupně analogové vysílání vytlačily. 21. října 2005 bylo v Česku zahájeno pozemní digitální vysílání (DVB-T), které umožnilo zvýšit počet vysílaných programů. Pozemní analogové vysílání televize bylo v České republice ukončeno 30. listopadu 2011. V letech 2019-2020 proběhl plošný přechod na DVB-T2 jehož jeden vysílač můžeme právě vidět uprostřed na fotografii blízkosti zříceniny hradu Pajrek poblíž Nýrska. Nachází se ve výšce 656 metrů nad mořem a je k zastižení na multiplexu 21, 22, 23, kanálu 26, 34 a 31.
Pod zmíněným dokrývačem pak projíždí chladného rána dne 4. února 2019 "brejlovec" 754.078 s osobním vlakem 7545.