V místech dnešního hnědouhelného dolu ČSA na úpatí Krušných hor pod zámkem Jezeří se dříve nacházelo Komořanské jezero, staré asi 15 tisíc let. Plocha jezera zabírala minimálně 5600 hektarů, což je více než například plocha přehrady Lipno. I když se jeho rozloha postupem času zanášením a zarůstáním zmenšovala, ještě v 17. století jej známý literát Bohuslav Balbín označil za největší jezero Českého království. Po roce 1831 došlo na příkaz knížete Ferdinanda z Lobkovic k jeho vysušení, což mělo umožnit zejména rozvoj zemědělství. Již roku 1873 však byly v místě někdejšího jezera otevřeny první hnědouhelné doly, což započalo postupnou a naprostou přeměnu zdejší krajiny. V době před 22 až 17 miliony let se zde totiž nahromadila až 500 metrů silná vrstva jílů, písků a také organické hmoty, která se stala základem uhelných slojí dosahujících mocnosti 25 až 45 metrů. Jedním ze zdejších dolů byl důl Hedvika, založený v roce 1901. Rozvojem těžby v lomech Hedvika I–VI bylo zhruba dosaženo dnešního tvaru lomu ČSA a v roce 1937 dosáhla roční těžba až 1 419 600 tun uhlí. Po německé okupaci v roce 1938 byl důl Hedvika, spolu s ostatními doly severočeského revíru, začleněn do společnosti SUBAG (Studetendeutsche Braunkohlen Aktiengesellschaft), která se stala součástí monopolu Hermann Goering Werke A.G. Ihned byla zahájena příprava výstavby chemické továrny na výrobu syntetického benzínu v Záluží. Uhlí z Hedviky se následně ukázalo jako vhodné pro výrobu a proto byla zahájena modernizace vybavení lomu s přípravou na přechod k velkolomové technologii. Došlo také k modernizaci důlní kolejové dopravy, kdy bylo v letech 1942–1944 dodáno z berlínského závodu AEG celkem 24 normálněrozchodných elektrických lokomotiv dvou různých typů. Po druhé světové válce byla těžba záhy obnovena a v roce 1947 došlo k přejmenování dolu na F. D. Roosevelt. Zároveň byla také zahájena přestavba na velkolom, která trvala do roku 1955. Ve stejném roce byl zahájen provoz Úpravny uhlí Komořany která zpracovávala zdejší uhlí. V roce 1958 byl lom přejmenován na Důl Československé armády (ČSA). Intenzivní těžba dále stoupala a v 60.letech minulého století byl lom ČSA určen do budoucna jako perspektivní, s výhledem postupu až do velice složitých báňsko-geologických a ekologických poměrů na samém úpatí Krušných hor. Další postup si vyžádal likvidaci několika obcí, přeložku řeky Bíliny, likvidaci železniční trati Litvínov–Jirkov a také silnice I/13 mezi Chomutovem a Litvínovem. Všechny tyto činnosti se ve výsledku projevily vznikem tzv. Ervěnického koridoru, což byl umělý násep o délce 11 kilometrů a výšce místy až 170 metrů, založený ve vyuhleném prostoru po těžbě uhlí. Sem byly následně soustředěny veškeré inženýrské sítě vedoucí mezi Mostem a Chomutovem, silnice I/13, zatrubněná řeka Bílina i hlavní železniční trať Most–Chomutov. V samotné těžbě pak došlo k rozvoji pásové dopravy, kterou byla nahrazována doprava kolejová. V té byla postupem času využívána pestrá řádka typů odklizových elektrických lokomotiv, které vyvíjela a dodávala plzeňská Škoda s využitím některých konstrukčních řešení původních německých lokomotiv. V roce 1989 dosáhl lom ČSA se 3 570 pracovníky historicky nejvyšší těžby 9,745 mil. tun uhlí a 37,494 mil. m3 skrývky. Společenské změny po roce 1989 přinesly změny v hospodářství, které se projevily nejen poklesem poptávky po hnědém uhlí, ale také začaly sílit tlaky na omezení negativních vlivů těžby na krajinu a obyvatele. V roce 1991 tak byly vládním usnesením zavedeny územní ekologické limity těžby uhlí v severočeské uhelné pánvi, které zásadně ovlivnily její další rozvoj. V letech 1993–1999 probíhala kontroverzní privatizace společnosti Mostecká uhelná, která je od roku 1999 až v podstatě do současnosti vyšetřována a souzena orgány v České republice a Švýcarsku. Od roku 2010 je majitelem podnikatel Pavel Tykač, prostřednictvím společnosti Sev.en Česká energie a.s.. Předpoklad těžby uhlí na dole ČSA při současných limitech byl plánován do roku 2026, nicméně v květnu 2024 došlo náhle k přerušení těžby a následně i k jejímu definitivnímu konci. Celý areál byl určen k rekultivaci, která se má stát největším projektem ekologické obnovy v ČR a má zahrnovat vznik Národní přírodní památky Lom ČSA. Konec těžby přinesl také konec přeprav uhlí po železnici z nakládkové stanice provozu HMGD (homogenizační drtírny) dolu ČSA do úpravny uhlí v Komořanech a další omezení provozu na zdejší síti. Díky rekultivaci území lomu však došlo začátkem roku 2025 opět k obnovení kolejových přeprav. V rámci sanační těžby jsou totiž likvidovány zbývající části uhelných slojí, přičemž uhlí je většinou nakládáno přímo do železničních vozů, ve kterých směřuje k cílovému odběrateli, mezi které patří zejména teplárna Kladno. Přepravy zajišťuje společnost Sev.en Inntech prostřednictvím elektrických lokomotiv řady 127 vyráběných coby typ 27E v plzeňské Škodovce v letech 1984–1989. Z kolejiště komořanské úpravny uhlí do stanice Třebušice jsou pak soupravy přestavovány stroji nezávislé trakce. Další využití těchto lokomotiv je pak při přepravách skrývky a popílku. Sanační těžba by měla trvat zhruba do jara 2027.
Na snímku pořízeném ve středu 8. dubna 2026 stojí pod násypkami v dopravně D4 lokomotivy 127.682 a 127.683 při nakládce "wapek" PKP CI hnědým uhlím pro kladenskou teplárnu.