V období Osmanské říše byly železnice v Turecku provozovány zahraničními společnostmi. Během turecké války za nezávislost byly tratě patřící německým společnostem CFOA (Chemins de Fer Ottomans d'Anatolie) a CIOB (Chemin de Fer Impérial Ottoman de Bagdád) násilně převzaty jednotkami Tureckého národního hnutí. Po vyhlášení Turecké republiky dne 29. října 1923 se vláda rozhodla vynutit industrializaci země prostřednictvím státního programu. Navzdory kontrole nebyla turecká vláda vlastníkem obou společností. Za účelem znárodnění tak v roce 1924 vznikl státní orgán Chemins de fer d'Anatolie Bagdad, který kromě provozování těchto tratí zároveň odkoupil akcie obou společností. Nástupnická společnost TCCD, která železnice v Turecku provozuje dodnes, vznikla v roce 1927.

Prvním posláním TCDD bylo rozšířit železniční síť s cílem zpřístupnit zemi zejména směrem na východ a umožnit přepravu zdrojů, jak to vyžadoval státní program industrializace. Jednou z těchto tratí byla i trať mezi městy Fevzipaşa a Diyarbakir, jejíž smlouva na výstavbu byla podepsána dne 7. února 1927. Zhotovitelem se stalo konsorcium dánských a švédských společností vedené generálním dodavatelem Nydqvist och Holm AB (NoHAB). Hlavním důvodem pro výstavbu trati v těchto nepříznivých geomorfních poměrech bylo zajištění přepravy měděné rudy, jejíž těžba u města Maden probíhá dodnes. Dalším důvodem bylo zpřístupnění regionu jihovýchodní Anatolie.

V pěti stavebních etapách bylo vybudováno 67 tunelů o celkové délce 14 kilometrů. Kompletní trať, dosahující délky necelých 504 kilometrů, byla uvedena do provozu v listopadu 1935.

Trať se napojovala ve stanici Fevzipaşa (600 m. n. m.), ležící na východním úpatí pohoří Nur, na již vybudovanou část Bagdádské železnice. Trasa do města Malatya (930 m. n. m.) vystoupá do výšky 1270 m. n. m. Vůbec nejvyšší bod trati se nachází v navazujícím úseku, mezi městem Malatya a obcí Yolçatı, konkrétně ve stanici Şefkat (1410 m. n. m.). Do této stanice trať stoupá od vodní nádrže Karakaya, ležící v nadmořské výšce 700 m. n. m. Značné výškové převýšení trať překonává několika protisměrnými oblouky u města Baskil.

Právě v těchto obloucích je na snímku zachycena postrková lokomotiva DE 24.367 (vlaková DE 24.261) nákladního vlaku. Ve vysokostěnných vozech je naloženo pytlované uhlí, které slouží nejen k vytápění veřejných institucí, ale je i bezplatně přidělováno sociálně slabším domácnostem.