V 18. století začala těžba dřeva v údolí Vaser ve Vișeu de Sus, v té době patřily do Rakouska-Uherska. Německy mluvící kolonisté otevřeli panenské lesy a plavili dřevo na pily ve Vișeu de Sus voroplavbou (plavením). Práce v odlehlých karpatských lesích i samotné splavování klád byly nejen fyzicky těžké, ale také nebezpečné. V roce 1932 proto začaly stavební práce na železnici, což byl ve srovnání s voroplavbou obrovský technický pokrok. Vybudováním lesní železnice začalo nové období těžby dřeva v tomto regionu. Po slavnostním otevření prvního úseku dne 1. října 1933, za účasti významných politických činitelů včetně ministra půdy a zemědělství, se postupně upustilo od starého vorařského způsobu dopravy. Po dokončení poválečných oprav, kdy byla dráha zničena ustupujícími německo-maďarskými jednotkami, byla lesní železnice v letech 1950 až 1954 prodloužena a rozšířena o odbočky do přilehlých údolích, čímž se významně rozšířila těžba dřeva ve Vaserském údolí. V roce 1961 byl těžařský průmysl na svém vrcholu a železnice disponovala komplexní sítí tratí o celkové délce 79 km. Pro manipulaci s vozy byly použity pouze parní stroje - jak pro úzký rozchod 760 mm, tak pro standardní rozchod 1 435 mm. K dispozici zde bylo sedm úzkorozchodných parních lokomotiv , většina z nich postavená v továrně Reșița během 50. let 20. století. Vozový park tvořilo 137 oplenových podvozkových vozů a 51 plošinových vozů. Naopak velké ekonomické změny po revoluci v prosinci 1989 měly zničující dopad na bývalé státní úzkorozchodné lesní železnice CFF (Calea ferată forestieră). Během několika let byly téměř tyto železnice uzavřeny a demontovány. Vzhledem k tomu, že dřevařský průmysl ve Vișeu de Sus nikdy úplně neskonči a také proto, že do údolí řeky Vaser nevedla žádná silnice, po které by mohly nákladní automobily svážet dřevo, podařilo se zdejší železnici přežít. Velkou ránou pro zdejší železnici byl červenec 2008, kdy silné bouře způsobily zaplavení velké části údolí a města Vișeu de Sus. V důsledku toho byla železniční trať vážně poškozena. Naštěstí ale pak byla velká část tratě kompletně opravena. I díky tomu je tak v současné době možné železnici využívat jak pro turistiku, tak pro přepravu dřeva. Dvojí použití z ní dělá poslední aktivní lesní železnici, která stále funguje v Evropě.
Snímek ze 4. července 2024 zachycuje lokomotivu 87.0033 s pravidelným odpoledním dřevem loženým vlakem u zastávky Valea Scradei. Vzhledem k velkému počtu vypravovaných parních turistických vlaků (až šest) a udržení technického stavu těchto lokomotiv, jsou dřevařské vlaky již vedeny výhradně nezávislou trakcí. Lokomotiva byla vyrobena v roce 1974 a sloužila pod depem CFR v Alba Iulia.