Úzkorozchodná železnice Brad–Crișcior byla vybudována v letech 1906–1907 především za účelem zajištění dopravy uhlí do elektrárny v Gura Barza a obsluhy rozsáhlého hornického komplexu v okolí Bradu. Jejímu vzniku předcházela existence jednodušší důlní drážky o rozchodu přibližně 480 mm, která sloužila přímo v areálu dolů Barza k přepravě vytěžené rudy a materiálu. Novou železnici postavila těžební společnost Ruda–12 Apostoli. Trať původně vznikla s metrovým rozchodem 1 000 mm a spojovala město Brad s důlními provozy a energetickým areálem v Gura Barza. V pozdějším období byla přerozchodována na 760 mm, což byl standardní rozchod většiny rumunských průmyslových a lesních úzkorozchodných drah. Kromě dopravy uhlí zajišťovala přepravu vytěžené rudy, stavebního materiálu, strojního vybavení i zaměstnanců dolů.
V meziválečném období přešla železnice do majetku těžařské společnosti Mica, která provozovala rozsáhlé zlatonosné doly v okolí Bradu. Region patřil k nejvýznamnějším oblastem těžby zlata v Rumunsku. Po znárodnění v roce 1948 se trať stala součástí státem řízeného hornického průmyslu. Po roce 1990 však došlo k rychlému útlumu těžební činnosti a postupnému omezování průmyslové výroby v celém regionu. S poklesem přepravních výkonů ztratila železnice své původní poslání a v roce 1998 byl pravidelný průmyslový provoz definitivně ukončen. Významnou roli v záchraně této technické památky sehrál rakouský železniční nadšenec Georg Hocevar, který od roku 2001 zahájil obnovu tratě, vozidel i související infrastruktury. Díky jeho aktivitě byla část železnice zachována a postupně přeměněna na turistickou atrakci. Trať tak dodnes připomíná více než stoletou historii hornictví a průmyslové dopravy v oblasti pohoří Apuseni.
Autor měl možnost zachytit pravidelný provoz na trati Brad–Crișcior ještě během léta roku 1994, tedy v době, kdy tato dráha již plnila pouze okrajovou funkci. Na snímku je zachycen uhelný vlak směřující z Bradu do elektrárny v Gura Barza. Uhlí bylo do Bradu dopravováno po tratích normálního rozchodu z jiných oblastí Rumunska a následně překládáno na úzkorozchodnou železnici. Elektrárna, která současně sloužila také jako teplárna, pokračovala v provozu i po ukončení těžby v dole Barza. Z tohoto důvodu bylo zásobování uhlím nadále zajišťováno právě uvedeným způsobem.