Železniční doprava v Mongolsku se potýká s velmi drsným vnitrozemským podnebím. To je charakterizováno letními teplotami i okolo 30 °C, naopak v zimním období se teplota může propadnout až na –50 °C. K tomu je třeba přičíst silný vítr, který s sebou unáší velké množství prachu. Tato kombinace klade vysoké nároky na spolehlivost hnacích vozidel a právě po roce 2000 začala spolehlivost, převážně sovětských lokomotiv M62, 2M62 a 2TE116 postupně klesat. To přimělo mongolské železnice (UBTZ - Ulaanbaatar Temer Zam) řešit obnovu části vozového parku formou rekonstrukcí. Dobré zkušenosti z provozu amerických lokomotiv Dash 7-001 a 002 (typ GE C30-7) vedly k rozhodnutí použít při rekonstrukcích agregáty právě od firmy GE (General Electric Company). Rekonstrukce se prováděly v depu Ulánbátar za pomoci amerických techniků. Při rekonstrukci zůstala z původní lokomotivy jen kabina strojvedoucího a kompletní rám s pojezdem. Nově bylo změněno skříňové uspořádání na kapotové a původní motor byl nahrazen novým motorem 7FDL GE. První "dvojičky" rekonstruovaných lokomotiv byly dokončeny v roce 2005 a dostaly označení 2ZAGAL (v překladu dva bílé koně). Celkem bylo rekonstruováno deset "dvojiček", kdy osm vzniklo rekonstrukcí lokomotiv řady M62 a 2M62 a zbylé dvě pak rekonstrukcí řady 2TE10M. Nutno zmínit, že z mongolských lokomotiv byly k rekonstrukcím použity pouze 3x 2M62M a 2x M62UM, zbylé stroje byly pořízeny ze zahraničí. V případě 2M62 se jednalo o stroje z pobaltských zemí a dvojice 2TE10M pocházela z Ruska. V provozu se modernizované stroje osvědčily a i po téměř dvaceti letech je možné je stále spatřit v čele těžkých nákladních vlaků. To dokládá i snímek ze dne 24. září 2024, na kterém je zachycena "dvojička" 2ZAGAL-006 (ex 2TE10M) v čele, na místní poměry kratšího, vlaku loženého čínským uhlím. Vlak byl zachycen v obloucích před stanicí Bayan, kde již měl nejtěžší stoupání za sebou a čekalo ho ještě několik desítek kilometrů klesání do hlavního města Ulánbátar.