Mongolská "dvojička" 2TE116UD-077 byla zachycena s "kratším" nákladním vlakem mezi stanicemi Rašánt a Davány dne 23. září 2024 během své cesty do hlavního města Ulánbátaru. Jistou zajímavostí železniční sítě v Mongolsku je, že tratě jsou téměř v celé své délce oploceny, a dostat se ke kolejím je možné pouze v železničních stanicích a na přejezdech. Oplocení tratí je zde kvůli velkému množství volně se pasoucího dobytka a koní, kteří se volně pohybují téměř kdekoliv, a hrozilo by tak velké množství střetů drážních vozidel se zvířaty. Oplocené pastviny, jako je známe u nás, zde téměř neexistují. Každá pastevecká rodina má svůj unikátní znak, kterým má svá zvířata označena, a pouze jednou za čas je najde a nažene je zpět ke svému příbytku. Tento styl pastevectví je možné provádět díky rozlehlé otevřené krajině, kdy stačí vyjet na kopec a podívat se po okolí, kde se stádo nachází, a následně se bližším prozkoumáním přesvědčit, zda to jsou zvířata patřící onomu pastevci. Dneska již většina pastevců využívá motocykl, a tak toto objíždění zvířat a jejich nahánění je o něco jednodušší, než v časech, kdy byl k dispozici pouze kůň. Ačkoliv pastevectví neodmyslitelně k Mongolsku patří, každým rokem se počet pastevců snižuje. Rozlehlá země má necelých 3,5 milionu obyvatel, z toho se zhruba třetina živí pastevectvím. Ovšem vlivem změny klimatu a kvůli nevhodným antropogenním zásahům se mongolské stepi ničí a 90 % tamních travnatých plání je ohroženo desertifikací – hrozí jim, že se z nich stanou pouště. To vede k nedostatku potravy pro zvířata a mnoho pastevců tak opouští tento tradiční styl života a stěhuje se do měst za jistějším výdělkem.