V únoru 2026 bylo Maroko postiženo mimořádnou epizodou vytrvalých a intenzivních srážek, které byly způsobeny sérií hlubokých atlantských tlakových níží postupujících nad západní Středomoří. Tyto synoptické podmínky vedly k dlouhodobému přísunu vlhkého vzduchu nad severní část země a vyvolaly výrazně nadprůměrné srážkové úhrny. Nejvyšší intenzita dešťů byla zaznamenána především v severních a severozápadních regionech, zejména v oblastech Tanger, Tétouan, Al Hoceima a v povodích řek Sebou a Loukkos. Hydrologická situace byla dále komplikována dlouhodobě zvýšenou vlhkostí půdy po předchozích zimních srážkách, což výrazně snížilo retenční schopnost krajiny a urychlilo povrchový odtok.
Důsledkem této situace bylo rozvodnění toků a vznik rozsáhlých povodní, které zasáhly jak venkovské, tak urbanizované oblasti. V souvislosti s rizikem selhání vodních děl a možného protržení hrází bylo preventivně evakuováno přibližně 140–190 tisíc obyvatel. Sever Maroka v tomto období zaznamenal jednu z nejvlhčích hydrologických epizod posledních let. Výrazně se zvýšily i zásoby vody ve vodních nádržích, přičemž některé přehrady dosahovaly velmi vysokých úrovní naplnění. Přehrada Idris I, patrná na pozadí, dosahovala přibližně 85 % své kapacity. Což se rozhodně nedalo říct například v roce 2023, kdy byla přehrada téměř vyprázděná.
Na snímku z 23. března 2026 se v čele vlaku V15217 [Fes – Beni Ansar Port] představuje lokomotiva DH 427 mezi stanicemi Touabaa–Matmata.