Egypt má dlouhou a bohatou historii vodního hospodářství. Od faraonských dob, přes římské a islámské období, až po moderní státní projekty, byla správa vody vždy klíčovou součástí rozvoje země. Stavba kanálů, přehrad, regulace vodních toků a výstavba vodních děl umožňovaly efektivní využití vodních zdrojů. Kanály rozšiřují živoucí vodní pásmo dále směrem k poušti, čímž zvyšují možnosti zemědělství, osídlení a rozvoje infrastruktury. Kontrola vody a přístup k ní představuje zásadní ekonomickou i společenskou výhodu v regionu, jehož obyvatelstvo je silně závislé na vodních zdrojích. Jedním z významných kanálů je Aš‑Šanhurijjah, který s přibližnou délkou 180 km prochází guvernorátem Luxor. V jeho bezprostřední blízkosti vede silniční komunikace spojující osídlená místa, kterými kanál prochází, a dále také železniční trať směřující na jih země k Velké asuánské přehradě. Kromě hlavních dálkových spojů se zde můžeme v menším počtu setkat úsekově i s regionálními vlaky. Právě tento případ dokumentuje fotografie lokomotivy 3944 v čele vlaku 756 [Luxor–Idfú], pořízená mezi zastávkami Abú Saíd – Al-Mataána dne 10. února 2025.