Sociedad Química y Minera de Chile (SQM) je soukromá těžařská společnost zabývající se těžbou, zpracováním a prodejem dusičnanu draselného, speciálních hnojiv, jódu, draslíku a lithia v Chile. Historie zdejší průmyslové dráhy se začala psát v roce 1883, kdy byla podepsána smlouva mezi Edwardem Squirem a chilskou vládou. Po válce v Tichomoří se Chile rozhodlo reorganizovat průmysl dusičnanů v regionu Toco. Klíčovým prvkem koncese byla výstavba železnice mezi planinou s přírodními zdroji a přístavem Tocopilla. Trať vycházela z přístavu strmě se sklonem 41‰ po strmých svazích údolí Barriles až na planinu Toco. Poté pokračovala v mírném stoupání až do stanice Ojeda, kde dosáhla maximální výšky 1 495 m než sestoupila do El Toco a Santa Isabel. Aby se minimalizovala výstavba umělých staveb a tím i náklady na stavbu, byla zde zřízena úvraťová stanice a postaveno 263 oblouků o minimálním poloměru pouhých 55 metrů. Dokončení 88 km dlouhé tratě o rozchodu 1067 mm proběhlo v roce 1890. Kromě obtížného terénu byl zde pro provoz parních lokomotiv ještě jeden velký problém: absence sladké vody. Byla zkoušena možnost zásobování mořskou vodou, ale rychlost vznikající koroze byla neudržitelná. V důsledku toho musela být voda destilována z moře nebo řeky Loa. Ta sice byla 10x méně brakická než mořská voda, ale stále nepoužitelná. Byly tak vybudovány dvě odsolovací zařízení, jedno na řece Loa a druhé v přístavu Tocopilla. Zde se prováděla vakuová destilace a denně se vyrobilo 90 000 l sladké vody. Z Tocopilly byla napájena závlahová stanice v kilometru 16 (převýšení 660 m), kterou tlakem 62 bar napájelo výkonní čerpadlo. Voda z úpravny vody v Loa byla čerpána do 180tunové rezervní nádrže a dvou menších mezinádrží. S postupným objevováním nových ložisek se se železniční síť rozšiřovala až do konečné a úctyhodné délky 227 km.
Společnost provozovala na strmém úseku mezi Tocopillou a Barriles anglické kloubové parní lokomotivy Kitson-Meyer a pro rovinaté úseky polootočné francouzské lokomotivy Mallet. V roce 1927 noví majitelé elektrizovali úsek Tocopilla–Tigre, čímž nahradili parní lokomotivy Kitson-Meyer. O provoz se zde začalo starat sedm 67tunových lokomotiv General Electric "Boxcab", které dosahovaly maximální rychlosti 12 km/h. V té době byla cena jedné nové lokomotivy 485 500 $. V pravidelném provozu bylo možné se s těmito stroji v počtu pěti potkat ještě v roce 2013, i když toho času zde byly již nasazovány nové lokomotivy z místní produkce (Chesta Ingenieria a Casagrande Motori). Lokomotivy inventárních čísel 602 a 605 byly v minulosti zničeny při nehodových událostech. Na snímku z 26. června 2013 byla ve stanici Quillagua vyfotografována dvojice lokomotiv inventárních čísel 604 a 607 s ledkem (dusičnanem) loženou soupravou.