Zermatt jako horolezecké a lyžařské centrum na jižním konci údolí Mattertal v kantonu Wallis si zakládá na neporušeném životním prostředí nejenom z hygienických důvodů, ale především kvůli průzračnému ovzduší, umožňující nerušený rozhled na okolní čtyřtisícovky s vévodícím Matterhornem. Ten jako magnet přitahuje návštěvníky již bezmála 200 let, když v roce 1838 zde byl vybudován první penzion. V roce 1891 byla vystavěna železnice o rozchodu 1000 mm z Vispu a rozvoj ve světově známé horské středisko nabral plných obrátek. Od roku 1931 je Zermatt uzavřen pro silniční vozidla se spalovacím motorem. Vjezd do města je umožněn jen na zvláštní povolení, rozvoz návštěvníků i nákladů zajišťují vozidla s elektrickým pohonem. Spalovacích motorů mohou využívat jen vozidla záchranných složek, autobusy a vozy městských služeb např. pro svoz odpadů. Drtivá většina návštěvníků tak využívá pro dopravu z a do města železnici. Stejné je to i s dopravou nákladní, která v podobě dvou párů vlaků z Vispu přiváží veškeré možné zboží potřebné pro chod města. Polední vlak G 4231 z Vispu se nám ukazuje před stanicí Randa, na jednom z šesti ozubnicových úseků o sklonu 120 ‰. Tento úsek trati je součástí 2860 metrů dlouhé přeložky otevřené 1. srpna 1991. Její urychlená výstavba byla vyvolána třemi rozsáhlými sesuvy na přelomu dubna a května toho roku, kdy se celkově uvolnilo přes 48 miliónů m3 horniny ze západních svahů. Kromě několika set metrů železniční trati a souběžné silnice byla balvany o velikosti rodinného domu prakticky zasypána osada Lerch s 33 zemědělskými budovami a rekreačními domy. Jako zázrakem nedošlo k lidským obětem, uhynulo však 35 ovcí a sedm koní. Velkým problémem se ukázalo přehrazení řeky Matter Vispa. Suťový kužel přehradil údolí a po velkých deštích se utvořilo jezero bez možnosti odtoku. Díky úsilí švýcarské armády byl skrz suť vytvořen 20 m hluboký kanál, aby se nádrž vypustila a Matter Vispa mohla téci opět dolů do údolí. Přesto byly části obce Randa během bouří v červenci a srpnu 1991 pod vodou. Během deseti týdnů byla položena nová trať i silnice. Samotný sesuv je stále velmi patrný, jak lze vidět na fotografii vlevo. Nezapomeňme na hlavního aktéra snímku - jedná se o ozubnicovou lokomotivu řady HGe 4/4 II z roku 1990 o čísle 4, dodanou společnosti BVZ Zermatt-Bahn, která byla v roce 2003 po fůzi s Furka-Oberalp-Bahn začleněna do nástupnické společnosti Matterhorn Gotthard Bahn (MGB). Celkem bylo pro několik švýcarských železničních společností vyrobeno v letech 1986–1990 21 lokomotiv. 64, resp. 63 tun vážící stroje o trvalém výkonu 1 875 kW jsou schopny maximální rychlosti 100 km/h na adhezních úsecích, v případě ozubnice pak 40 km/h.