Neelektrizovaná 113 kilometrů dlouhá trať číslo 91 v severovýchodním Bulharsku spojuje stanici Samuil na hlavním tahu Kaspičan–Ruse s přístavním městem Silistra na jižním břehu Dunaje. Osobní doprava je zde zajištěna třemi páry spojů, z nichž jeden je veden jako noční vlak do Sofie a zpět. Ten je pravidelně řazen z dvojice vozů klasické stavby a vedený "ludmillou" řady 07. Zbývají dva páry pak zajišťuje "desiro". Doba, kdy byl přístav v Silistře obsluhován nákladními vlaky, je již dávno pryč, přesto je lze na části trati v pravidelném cyklu zahlédnout. V okolí obce Kaolinovo se nacházejí významná ložiska kaolinu a křemenných písků těžených společností Kaolin, dcerou německé rodinné firmy Quartzwerke Group, těžaře, zpracovatele a obchodníka s nerostnými surovinami s mezinárodní působností. Právě z okolí Kaolinova pochází zdroj zátěže pro trať číslo 91 a to již zmiňovaný křemenný písek. Ten je převážen nákladními automobily do cca 25 kilometrů vzdálené stanice Isperich, zde je ukládán na skladištní ploše a následně nakládán do železniční vozů. Obsluha je prováděna třikrát týdně, a to v úterý, čtvrtek a sobotu. Vlaky s pískem míří do stanice Iljanci na předměstí Sofie, odkud jsou přistavovány na vlečku sklárny BA Glass Bulgaria. K vozbě na elektrizován úseku Iljanci–Samuil je využíván nejčastěji jeden z "plecháčů" dopravce TBD-Tovarni prevozi, který také celou přepravu zajišťuje, zbývající 27 kilometrů dlouhý úsek bez troleje pak připadá "sulzeru" řady 06. Na snímku stroj o čísle 303 odváží z Isperichu šestici ložených vozů po nakládce, další čtyři prázdné vozy jsou zřetelné na koleji u rampy. Díky sklonovým poměrům se ložená souprava do Samuilu dopravuje zpravidla na třikrát, občas však jedou jen dvě "várky", které posléze bývají podle potřeby doplněny vozy naloženými na vlečkách zaústěných do stanic Vetovo a Senovo na trati do Ruse, kde se taktéž nacházejí pobočky společnosti Kaolin.