Hnědé uhlí se v oblasti Banovići začalo těžit ve 30. letech 20. století a pro jeho odvoz byly zřízeny první úzkorozchodné železniční tratě o rozchodu 760 mm. Ve stejném období v regionu fungovalo také několik lesních železnic téhož rozchodu, které původně sloužily k zásobování místních pil, avšak až do druhé světové války byly využívány i k přepravě uhlí. Po válce, v souvislosti s intenzivní industrializací Jugoslávie, došlo k masivnímu rozšíření těžby a v okolí Banovići byla vybudována ucelená síť úzkorozchodných drah o celkové délce přibližně 40 kilometrů. V roce 1947 byla mládežnickými brigádami postavena přípojná trať normálního rozchodu z Brčka, a stejným způsobem vznikly i některé úseky úzkorozchodných tratí. V Banovići bylo vybudováno centrální depo s hlavní dílnou, které sloužilo k údržbě a opravám vozidel. Po úzkorozchodné železnici byly rovněž vedeny dělnické vlaky, jež z přípojné stanice normálněrozchodné trati zajišťovaly dopravu pracovníků přímo do depa. Snímek pořízený 28. srpna 2025 zachycuje část areálu lokomotivního depa, kde byla během posunu po naložení uhlí zdokumentována parní lokomotiva 83-159. Na pravém okraji fotografie je zřetelně viditelný dvoukolejný úsek tratě Grivice–Oskova a také násypka pro nakládku uhlí, které pochází z jámy Omazići, jediného podzemního dolu v rámci výrobní struktury RMU Banovići.